Role playing game, čili hra na hrdiny. Jeden z nejoblíbenějších žánrů nabízí hráčům vždy velké dobrodružství a je jedno, zda je to s meči a magií, či kulomety. Zásadním prvkem v RPG hrách je zlepšování hrdiny, důležité jsou i konverzace, příběh, sbírání nového vybavení a tak dále. Jde o zábavu, naučení, rozvinutí myšlení, zabití času, hledání přátel, rozvinutí fantasie a nauky českého/slovenského jazyka, pravopisu a gramatiky. Jako každá hra má svůj řád, pořádek a svá, často nedodržující se, pravidla.

Dělíme je na RPG, což je hra pro více hráčů, a na Rp, což je hra většinou mezi dvěma hráči. Rozdělení ale není oficiální, tudíž je lepší se vyjadřovat podobným způsobem jako "Nechceš si zahrát RPg? Mám nápad pro dva hráče." nebo "Našel jsem velmi dobré RPg, pojďme hrát s nimi."

​

A jak se hraje? Je to jednoduché!

​

​

VE TŘETÍ OSOBĚ MINULÉHO NEBO PŘÍTOMNÉHO ČASU      (ukázka z knihy Bratrstvo)

Vlčí vítr se jako přízrak vynořoval z předjitřní mlhy a zvolna získával pozemský tvar. Vlčí loď pomalu klouzala k pobřeží s plachtou svinutou a ráhnem spuštěným na palubu, poháněna všeho všudy čtyřmi vesly. Čtveřice veslařů s nimi zacházela opatrně, na konci každého záběru je zvedla z vody jen asi o palec, tak aby kapky padající zpátky do moře šplíchaly co nejméně. Jednalo se o Erakovy nejzkušenější veslaře a ti byli zvyklí nepozorovaně se přibližovat k nepřátelskému pobřeží. A v období nájezdů bylo každé pobřeží nepřátelské. Veslaři se ve svém řemesle vyznali tak dobře, že nejhlasitější zvuk představovalo tiché pleskání drobných vlnek o dřevěný lodní trup. Na přídi se krčil Svengal se dvěma dalšími členy posádky. Všichni tři byli po zuby ozbrojení a upírali zraky dopředu, aby jim neunikla málo zřetelná hranice, kde se moře setkávalo s pláží. Slabý příboj jim přístup zřejmě usnadňoval, ale trochu víc hluku by přišlo vhod, uvažoval Svengal. Zpěněná bílá voda by

v šeru navíc zvýraznila čáru pobřeží. Pak pláž uviděl a zvedl ruku se zaťatou pěstí. Erak u kormidelního vesla na druhém konci lodi sledoval, jak jeho zástupce vztyčením pěti prstů, potom čtyř a pak tří udává vzdálenost k pláži. „Vesla ven.“ Erak pronesl ta slova tlumeným hlasem, nezahulákal je jako obvykle, když udílel rozkazy. Ve střední části lodi předával jeho příkazy dál loďmistr Mikkel. Čtyři vesla se naráz zvedla z vody do vodorovné polohy, tak aby žádná zbytečná kapka nespadla do lodi ani do moře, kde by natropila další hluk.

​

​

V PRVNÍ OSOBĚ MINULÉHO NEBO PŘÍTOMNÉHO ČASU

Když mě posadil zase do auta, jednoduše jsem začal šmajdat všude kde jsem se dostal. Nebavilo mě jen sedět a nikdy jsem v autě nebyl (pokud nepočítám tu cestu k té... Ehm... Samici? Neee, ženě! Přelezl jsem i jeho když jsem chtěl vidět co je to zad tím volantem za funkce a tak. Pak jsem se uráčil jej zase pošmajdat a kouknout se dozadu do auta. Bolely mě packy, ale na bolest já byl zvyklý, takže mi maximálně sem tam uniklo tiché kníknutí, když jsem dopadl až moc silně na packu. Nekoukal jsem z okna, protože vnitřek auta byl zajímavější než se zdál. Ani nevíte co se dá najít pod předními sedadly! Vyštěkl jsem zaujatě na jakousi zapadlou krabičku, ale ta nereagovala.

​

​

DRAČÁK

*Utíkal jsem z té hrozné věznice, fajn, měl jsem tam byt ještě par měsíců, ale nešlo to. Radši jsem se rozhodl že uteču, tak se mi to povedlo až do doby, co po mně šla ostraha. Padla první rána, padla druhá, najednou hrozná bolest v rameni. Cítil jsem, jak mi po ruce stéká krev, ale nezastavilo mě to. Běžel jsem s bolestí lesem, bylo to tam kluzké, však ta bouře byla šílená. V dáli jsem viděl světlo, neváhal jsem ani minutu a rozběhl jsem se tam, bohužel byla tam stráň a já se z ní skutálel, takže nejenom s prostřelenou rukou, ale i od bahna jsem nakonec doběhl k tomu domu. Všiml jsem si otevřeného okna na balkóně, který nebyl zase tak vysoko. Vyskočil jsem a chytil se, ale díky reflexu i druhou rukou a to jsem neměl. Zařval jsem bolestí a zůstal tam vyset za jednu ruku, už jsem cítil, že se dál neudržím, protože jsem začal ztrácet dost krve.* Sakra! *Vykřikl jsem zničeně, když jsem přestal cíttit studený a mokrý beton. Mezi prsty mi proudil prudký vzduch. Pak se rozezněla rána. Dopadl jsem na kostrč a sykl bolestí.*

​

​

​

Při hraní si rozvíjíme nejen myšlení, psaní, ale i přemýšlení co bychom v jejich situaci asi dělali. Nezáleží jestli vám je třináct nebo šedesát, hlavní je to, co máte v hlavě. RPG je často spojováno s Dračím doupětem, ale jsou si odlišné v mnoha věcech.

Nehrajeme s vypravečem, všichni tvoříme příběh.

Nemusíme mít mapu a ani kostky.

Nepotřebujeme knihy, abychom se naučili hrát.

Nemusíme se vidět osobně.

Nemusíme se držet jednoho chodu hry.

Postavy jsou utvořeny jen námi.

Píšeme posty s příběhem, dračáci vypráví příběh.

Nikdo není "ten hlavní", všichni jsou si rovni.

Nemusíme hrát v minulosti (13. století a podobně).